BESEDA S VÁCLAVEM ARNOŠEM
Konečně jsme v Jerevanu! Sedíme v městském autobuse, kterým jedeme z letiště na autobusové nádraží. Je brzy ráno, a tak se trochu ospale dívám z okénka na probouzející se město. Najednou mně někdo klepe na rameno: „Odkuda ty priechal?“ navazuje rozmluvu zubící se asi šedesátiletý pán. Odpovídám, a pán se rozzáří ještě víc: „Narodil jsem se v Permu na Urale, ale teď už dlouho žiji v Arménii. Byl jsem u vás v roce 1968. Jak je v Československu nyní, hůř nebo lépe než za nás?“ Rodící se rozhovor mě začal zajímat. „Samozřejmě, že nyní“, odpovídám. „Vy jste nás okupovali a teď máme svobodu!“ Pán evidentně posmutněl, ale přesto pokračuje, rád by věděl, jestli se lépe žilo za socialismu nebo dnes, po rozpadu Sovětského Svazu. Vidím mu na tváři, jakou by chtěl slyšet odpověď. Znovu mu říkám, že dnes se žije lépe. Moc jsem ho zklamal... Komunikace skončila. Úsměv se vytratil a dívá se z okna. Už ho nezajímám. Když vystupuji z autobusu ani, mi neodpovídá na pozdrav!
To je jeden příběh z mnoha, jaké jsme zažili na cestách po zemích bývalého Sovětského Svazu. Ještě dlouho po rozpadu tohoto obrovského impéria jsem si nedovedl představit, že bych se tam někdy chtěl podívat. Můj vztah k této zemi byl mírně řečeno negativní. Vždyť to byl právě SSSR, kvůli kterému byly na naší hranici ostnaté dráty a kvůli kterému jsme nesměli cestovat!!!
Říká se, že čas obrušuje hrany. Asi to bude pravda, protože po nějaké době naší svobody, jsem začal pokukovat i za východní hranici naší země. První cesta vedla na Ukrajinu, ze které jsme se všichni vrátili nadšení. O tom, jak se mi tam líbilo, svědčí i to, že jsem se tam vypravil ještě šestkrát. A přišli další cesty - Kyrgyzstán, Uzbekistán, Moldavsko, Arménie, Gruzie a zatím poslední Bělorusko. Všechny cesty do těchto zemí byly velice zajímavé. Nejen kvůli kráse hor a historických památek, ale také pro setkávání s lidmi a o jejich úžasné pohostinnosti. Zajímavé bylo také poslouchat názory lidí na současnost jejich zemí ve srovnání s životem za dob Sovětského Svazu.
Tak jako každý rok, také i letos budu mít příležitost se s vámi o tyto zážitky podělit. Kromě povídání o jedenácti cestách po Ukrajině, Moldavsku, Arménii, Gruzii a Bělorusku uvidíte spousty fotografií a videí. Takže vás zvu 2.11.2021 do Malého sálu Záložny v Litovli. Začínáme tradičně v 18 hodin.
Budu se na vás těšit: Václav Arnoš
